Umělkyně, ne múzy

EDITORIAL

Umění mělo odjakživa magickou moc dotknout se lidského nitra

a třeba s ním i pohnout. Někdy proto funguje i jako terapie, přinejmenším pro své autory a autorky. Fotografka Dita Pepe právě

vydává knihu Hranice lásky, ve které prostřednictvím fotek i textů

zkoumá, jak se vyrovnat se svým traumatem z dětství a kde má láska hranice. „Mám naději, že kniha pomůže nejenom mně, ale třeba

i mým dcerám, když budou jednou ve vztahu, který nebude vypadat

ideálně. Že pak knížku otevřou a uklidní je, že to měla máma stejně.

A že přesto stojí za to žít a nevzdávat se,“ říká. Rozhovor o tvorbě

i o životě s ní vedla Barbora Baronová, která její knihu ve svém nakladatelství ­vydává. Bára je hluboce přesvědčena o tom, že příběhy

Na titulní straně je Miřenka Čechová, tanečnice,

performerka, režisérka a spisovatelka. Taky

matka a manželka. Na str. 16 píše o tom, jak se

vypořádává s krizemi, a na str. 136 představuje

osm žen, které ji inspirují.

druhých nám mohou pomáhat při hledání naší vlastní lidskosti.

Ovšem k tomu, aby se dalo tvořit, je třeba mít podmínky. Právě

ty ženám často chybějí a překážky, které musejí překonávat, jsou

zjevně systémové. Jak píše Miřenka Čechová, osobnost z naší titulní

strany: „Dojem, že nevládnu nad svým časem, nýbrž že čas vládne

nade mnou, zažívám často.“ A popisuje

krize, kterými je její tvorba lemována.

Tv o r b u v n í m a j í j a ko

s t r a t e g i i p ře ž i t í , j a ko

t e r a p i i n e b o j a ko

n á s t ro j z m ě n y . A n á m

divákům nabízejí totéž.

Mateřství, realita všedního dne plná

­povinností, ve kterých není čas na vlastní myšlenky. „Nesnáším ezo a nikdo mě

neučil se modlit. Nechodím ke zpovědi

ani k psychologovi. Musím si to všechno

odpracovat. Ustát to. Transformovat do

něčeho pozitivního. Umění využívám

jako nástroj sublimace.“

O specifickém ženském pohledu se

mluví v souvislosti s potřebou diverzity

v byznysovém světě a v politice, stejně

podstatný je ale i v oblasti kultury. Jinak

nebude umění odrážet zkušenost celé

společnosti, zamlčí některé příběhy a odsune stranou témata, bez

kterých se nepohneme dál.

Odvaha, s jakou Miřenka a Dita vyprávějí své příběhy, mě fascinuje. A jsem vděčná, že nám nemalují realitu narůžovo, ale předávají své syrové zkušenosti a pomáhají nám tak vyrovnat se s našimi

vlastními pochybnostmi. Vědomí, že v tom nejsme samy, je stejně

úlevné jako pocit, že bude líp.

– M I C H A E L A K R A M Á R OVÁ ,

ŠÉFREDAKTORKA

FOTO: SELFIE

Vaše každodenní dávka nezávislosti: www.heroine.cz

@casopisheroine

@heroine.cz

Dejte nám, prosím, zpětnou vazbu, co bychom mohli dělat lépe! QR kód vás zavede na krátký dotazník. Budeme velmi

vděční, když mu věnujete trochu svého času a pomůžete nám zjistit, jak pro vás časopis Heroine připravovat tak, abyste

v něm nacházeli co nejvíc podnětného obsahu. Všechny respondentky a respondenty zahrneme do slosování

o tři výhry – dvě roční předplatná časopisu Heroine a mikinu s naším logem.

3