UKÁZKA Z ROMÁNU

Giselle už je dávno mrtvá MIŘENKA ČECHOVÁ

V  noci u  tebe byla záchranka, máš ledvinovou koliku. Tlustou injekci ti píchnou ve studeným pokoji bez záclon do zad, bolí to strašně, ale mnohem míň než ta křeč, kterou v ledvinách cítíš, a zoufalství, z toho, aby to neohrozilo soutěž. Jo a taky ten zánět achilovek, ve kterejch ti vrže jak ve starým dřevěným kolotoči. Přesto druhej den ráno vstaneš a doplazíš se na první kolo baletní soutěže. Půl roku jsi denně dřela tříminutovou variaci Šeříkový víly. Teď se do špiček nemůžeš přes napuchlý prsty plný hnusných bradavic a  zarostlejch nehtů, krvavejch puchejřů a těch nateklejch achilovek ani narvat. Sedíš v  silonkách na zemi, zasypáváš prsty dětským pudrem, obaluješ je hajzlpapírem, a  jako když zatloukáš hřebík kladivem, boucháš prstama ve špičce o  zem, abys je tam přes všechny otoky narvala.

Pak ještě namočit patu, aby se nevyzouvaly, poškrábat podrážku, aby neklouzaly, utáhnout gumičky kolem nártů a už volají tvoje jméno. Velkej prázdnej sál, podlouhlej stůl, sedum lidí v komisi a jeden kameraman. Přijdeš, řeknou tvoje jméno a  tvojí disciplínu: Šeříková víla. Jseš víla anebo bys alespoň měla bejt. Místo vznášení se a  nehmotný levitace umíráš dost přízemní bolestí, sotva stojíš, jak jseš po celonoční pohotovosti vyřízená, po injekci necítíš polovinu zad a jediný, co jsi schopná identifikovat, je nesmírná tíha. Jsi těžká jako obelisk. A únava. Z toho všeho. Možná kdybys mohla tančit Spící krasavici v momentě, kdy usne, tak bys měla šanci uspět. Takhle se ale s jakýmkoli postupem rozluč. Pocit totálního selhání. Vzpomínáš si, jak jsi jednou Ždichincovi na partneřině řekla, že nejseš v kon-

9