Heroine
Fantastický
pay gap a kde ho najít
Rozdíl mezi mzdami mužů a žen je v Česku dlouhodobě
kolem 20 procent. Připomenout to má Equal Pay Day,
Den platové rovnosti.
P
T E X T K AT E Ř I N A N Y K L O VÁ
řestože je nerovnost v odměňování mužů a žen dobře zdokumentovaná, najde se dost lidí,
kteří ji popírají nebo bagatelizují. Doba
se prý změnila a takzvaný gender pay
gap neexistuje.
Existují tři oblasti, kde jsou rozdíly související s odměňováním žen
a mužů jasně podchyceny: nerovný přístup k práci jako takový, nestejné šance
na přijetí a povýšení a zastoupení žen
a mužů na pracovištích.
Zřejmě nejrozšířenější je mezi
popírači přesvědčení, že při průměrování výsledků se prostě zanedbá tolik
jemnějších i méně jemných nuancí, že
se nedají brát vážně. Že se nepočítá se
specifiky věku, se zkušenostmi pracovníků a pracovnic, které samozřejmě
zaměstnavatele při stanovování mezd
zajímají, ale statistiky je nedokážou
zpracovat. Dokážou. A především –
existuje i takzvaný očištěný gender pay
gap, který srovnává příjmy žen a mužů
na srovnatelných pozicích, se srovnatelným vzděláním a srovnatelnými
zkušenostmi. A ten je v Česku kolem 10
procent.
pohlaví stejný nebo je v nich mužů víc.
Namístě by byla samozřejmě transparentnost, protože ženy se často ani nedozvědí, že jsou odměňovány méně. Na
každém pracovišti by mělo být jasné,
podle jakých pravidel se mzdy nastavují
a jak se rozdělují pohyblivé složky mezd.
Můžeme s přetrvávajícími nerovnostmi a překážkami něco dělat? Možností je dost. V první řadě je potřeba
podporovat zaměstnavatele v dodržování legislativy, která zajišťuje rovnost
příležitostí. Pokud nevědí jak na to,
existuje řada kvalitních genderových
auditů, které jim pomůžou s nastavením spravedlivého odměňování. Můžeme podporovat zvýšení transparence
v odměňování. Důležité je také snížení
dopadu mateřství a péče o děti na odměňování žen, v čemž může pomoct
kvalitnější rodinná politika. To jsou ovšem řešení institucionální. Snad ještě
důležitější je změna myšlení. Pro ni je
především potřeba o problému aktivně
mluvit. Dokud bude nejsilnějším hlasem v diskuzi ten, který problém popírá, čeká nás k rovnosti ještě dlouhá
cesta.
Co dělat
Tradice neplatí (pro každého)
Další hluboko vkořeněný názor, který
zpochybňuje podstatu platové nerovnosti je ten, že ženy si prostě vybírají
méně placené práce. Že ze své přirozenosti inklinují k zaměstnání zabývajícím se „péčí“. Proti tomu jsou dva
argumenty.
Zaprvé: že ženy mají menší sklony a horší předpoklady dělat například
vědu, bylo ale už mnohokrát vyvráceno.
A za druhé jsou ženy hůř placeny i zaměstnáních a oborech, kde je poměr
Gender pay gap je projevem hlubšího
nastavení společnosti. Společnosti,
která dopředu nastavuje role pro ženy
a muže. Tradiční rozdělení rolí – ženy
se starají o rodinu a muži „živí“ – neplatí jednoduše už jen proto, že málokterá
domácnost dokáže vyjít jen z jednoho příjmu. Jenže muži i ženy jsou dál
ovlivněni stereotypním uspořádáním
a společenskými očekáváními a jejich –
často nevyvážené – rodinné povinnosti
potom mají značný vliv na jejich pra-
120
covní rozhodnutí. Typicky rodičovská
dovolená bývá důvodem, proč drtivá
většina mladých matek opouští trh práce během nejdůležitějších let pro kariérní růst. Věkové rozmezí, ve kterém
ženy počínají děti, se sice biologicky
nedá „obejít“, přestává být ale opodstatněné, aby péče o ně v drtivé míře
dopadala pouze na matky. A to je právě
to, co se děje. Ženy se po rodičovské
často vracejí na míň kvalifikované pozice, než ze kterých odcházely, chybí
zkrácené úvazky, které by pomáhaly
ženám neztratit tempo, stejně jako je
nedostatek předškolních vzdělávacích
zařízení.
Zajímavé je, že v zemích, kde se
muži víc podílejí na pracích v domácnostech a péči o děti nebo kde existuje rozvinutá struktura zařízení péče
o malé děti, je vyšší míra zapojení žen
do zaměstnání, nižší rozdíly v odměňování – a zároveň se v nich taky rodí víc
dětí. Je přitom široká shoda na tom, že
základem fungujícího státu je fungující
rodina a že jeho budoucnost závisí na
míře porodnosti. Je tedy dost absurdní
trestat ženy za něco, co považujeme za
společensky tak důležité a zásadní.
Autorka je vedoucí
sociálního oddělení ve
službě zabývající se
migrační problematikou,
politička, lidskoprávní
aktivistka.