Heroine

nejvíc fascinující. Calloway je po právu

označovaná za první skutečnou instagramovou influencerku, a  jak o  ní trefně

poznamenala Caitlin Flanagan v  The Atlantic, buď o  ní nevíte vůbec nic, anebo

máte téměř encyklopedické znalosti jejího života. I  Calloway bývá označována

za „scammera“; tuto nálepku, kterou nosí

odsouzení kriminálníci Anna Sorokin

a Billy McFarland, si vysloužila sérií „kreativních workshopů“, na které prodávala

lístky za stovky dolarů, ale na poslední chvíli je zrušila. Status podvodnice jí

ale definitivně přiřkl až senzační článek

v  magazínu The Cut, jehož autorkou je

bývalá Carolinina nejlepší kamarádka

Natalie Beach. Jak se ukázalo, nebyla jen

kamarádkou, ale také tajnou spoluautorkou mnoha Carolininých postů na Instagramu, které ji proslavily, a  značné části

konceptu její knihy. Přesto od Caroline

nikdy nedostala ani dolar, ba ani uznání

své práce. Esej nazvaná lakonicky I  Was

Caroline Calloway trhala rekordy čtenosti, několik dní okupovala celý americký

Twitter a  dozvuky doléhají do různých

koutů internetu ještě dosud.

Začněme ale od začátku. Caroline

je atraktivní blondýna, která má peníze,

roztomilý úsměv, nákladný šatník a zdánlivě neomezené sebevědomí – tedy víceméně všechno, co potřebujete, pokud se

potřebujete proslavit skrze Instagram.

Účet si na něm založila v roce 2012, pár let

předtím, než tento prostor začaly okupovat milionové celebrity typu rodiny Kardashianů. Caroline Calloway skrze svůj

instagramový profil prodávala (a prodává)

něco zajímavějšího než hmotné věci: svůj

život, svůj příběh, svoje „umění“. Skrze

dlouhé a  chytlavě napsané popisky fotek začala vyprávět pohádku o  tom, jak

se jako Američanka dostala na vysněnou

univerzitu v Cambridge, kde potkala svého prince, švédského aristokrata jménem

Oscar. Fotografie z plesů a univerzitních

knihoven prokládala vtipnými postřehy

a  odkazy na svá oblíbená umělecká díla

nebo spisovatele.

Příběh o  princezně z  Cambridge,

který se četl jako něco mezi Jane Austenovou a Harrym Potterem pro dvacetileté, už dnes online nenajdete. Caroline ho

na svém Instagramu skryla. Podle jejích

vlastních slov proto, že už neodpovídal

tomu, kým si ona sama připadá být, ale

shodou okolností se ke změně své prezentace rozhodla v době, kdy si ji internet

dobíral kvůli něčemu jinému. Caroline

(s  vydatnou pomocí Natalie, jak jsme se

později dozvěděli) se téměř dotkla svého snu a  dostala smlouvu a  statisícovou

zálohu na román mapující její životní příběh. Nedokázala ale napsat ani hrubou

verzi a  doručit vydavateli včas cokoliv,

co by potvrzovalo, že na knize skutečně

pracuje. V  současné době se s  ním stále

dohaduje o  to, jakou část zálohy, kterou

dostala, má vrátit. Caroline svůj postoj vysvětlila tak, že knihu nedokázala napsat,

protože by jí přišla neupřímná. Nechtěla

vyprávět příběh tak, aby se dobře prodával, ale aby byl autentický.

Léky, deprese a sebevražda

Natalie Beach ve svém memoárovém eseji zachycuje úplně jinou realitu. Popisuje,

jak kdysi v Carolinině bytě na Manhattanu

spolu za dva probdělé dny a noci sepsaly

návrh knihy pro nakladatele a jak jí Caroline uprostřed nevyspalé a léky podpořené euforie slíbila procenta ze zisku. Když

se pak Natalie začala obávat, že Caroline

na knize nepracuje, odjela za ní do Cambridge, aby jí s  psaním pomohla. Uprostřed gotické architektury univerzitního

kampusu a  pohádkového života Američanky na prestižní britské univerzitě našla

svoji kamarádku na dně, žijící z prosecca

a  léků. Když Natalie líčí Caroline uprostřed jasné depresivní epizody, je to jedna

z nejsilnějších částí jejího vyprávění, stejně jako následný popis výletu do Amsterdamu, kde ji Caroline nechala celou noc

bloudit po městě a pak ji s pláčem nechala

usnout u sebe na klíně.

Caroline knihu nikdy nedopsala. Její

přátelství s Natalií se poté definitivně rozpadlo. Příběh toxického vztahu, ve kterém jedna má zdánlivě všechno a  druhá

si přeje být tou první, je jedním z důvodů,

proč se z Nataliina článku stal virální hit,

ale hlavním důvodem je Caroline sama.

Její příběh sledujeme očima blízkého pozorovatele, který – stejně jako my – pořád

nemůže uvěřit, že někdo dokáže žít v tak

naprosté iluzi o  sobě samém. „Pokud by

opravdu chtěla jenom slávu a  peníze,

mohla být zticha a nechat mě udělat práci

za sebe,“ píše Natalie, když popisuje, jak

se s Caroline nakonec pohádaly o částech

134