Svěř se

mmě!

E

y

víte kud

Když ne

se.

tejte

kam, zep

Milá Emmo,

brzo se stěhuju k partnerovi, který má z minulého

vztahu dvě děti. Budou

s námi trávit víkendy

a obecně hodně času. Na co

se připravit? Co se stane,

když spolu nebudeme vycházet? Čemu bych se měla

radši vyhnout?

Alena

jsi ve složité situaci. Věř mi, já to taky

zažila. Jako nevlastní rodič jsi pořád

v nejasném postavení. Máš sice stejnou

zodpovědnost jako rodič vlastní (nemůžeš nechat děti umřít hladem nebo

zapálit dům), ale ne už stejná práva. Ale

určitě neříkám, že se to nedá zvládnout

– ostatně spousta rodičů se s nevlastními dětmi popasovala celkem slušně.

Ze všeho nejdřív je potřeba si

všecko vyříkat. Co přesně se od tebe

očekává? Sedněte s  partnerem a  proberte to dopodrobna, od běžných každodenních povinností (mám po nich

uklízet, nebo to děláš ty? anebo by to

měly děti zvládat samy?) až k zásadnějším otázkám (jakým způsobem mám

děti kázeňsky usměrňovat?). Od začátku budeš vědět, co můžeš a co ne, partner za tebou bude stát a děti budou mít

jasno, jakou roli vůči nim zastáváš.

Možná máš pocit, že by bylo dobré

se s  dětmi skamarádit. Do jisté míry to

může i klapat. Když se budete mít vzájemně rádi, bude pro vás všecky život

jednodušší. Nesmíš ale zapomenout, že

přece jenom máš nějaké ty rodičovské

povinnosti. Tvůj úkol bude postarat se,

aby z těch malých lidí vyrostli slušní velcí lidé, a  to nevyhnutelně znamená, že

je občas zarmoutíš nebo zklameš. Nemáš partnerovým dětem dělat nejlepší

kámošku (i když bude prima, když se ti

budou moct vypovídat, vyplakat na rameni nebo i stulit na klíně) – k tvojí práci

budou patřit i nepříjemná rozhodnutí.

Důležité: nevyčítej si, pokud se ti

nepovede vytvořit si k dětem mateřský

vztah. Nemáš jim nahrazovat mámu, tu

už mají. Možná si časem partnerovy děti

zamiluješ, jako by byly vlastní. Nebo

ne. Na tom není nic špatného. Hlavně

nečekej, že se z vás automaticky stane

dokonalá rodinka, to se prostě povést

nemusí. Snaž se jít dětem dobrým příkladem a chovat se k nim zodpovědně,

to úplně stačí. Vřelé vztahy jsou prima,

ale není to nezbytná podmínka. Zní to

drsně, ale je to tak.

Co je tedy nejdůležitější? Z vlastní zkušenosti říkám, že právě to, o čem

jsem teď mluvila: ujasni si, jakou budeš

ve vztahu k  dětem hrát roli, a  nezapomínej, že nemáš být nejlepší kama-

137

Emma #

Emma Brannan vystudovala

psychologii a tvůrčí psaní.

Žije v Berlíně. S partnerem

vychovává dítě.

Dotazy posílejte na adresu

redakce@heroine.cz

V Z T A H Y. S E X . R O D I N A . V Y.

Milá Aleno,

rádka, ale zodpovědná dospělá osoba.

K tomu doplním pár drobných tipů.

Snaž se, aby děti trávily s partnerem čas bez tebe. Děti si zaslouží mít

tátu jenom pro sebe. Ať zajdou na večeři, vyjedou si na víkend na chalupu,

podniknou nějaké dobrodružství. Jistě

není dobré pořád se uklízet stranou, ale

občas je důležité dopřát jim tátu bez

své přítomnosti.

A až jednou dítě otevře pusu a z ní

vyletí osudové „Ty nejsi moje máma!“?

A věř mi, že to přijde, zvlášť když dětem

něco zakážeš nebo je za něco potrestáš. Mně se nejvíc osvědčilo říct: „Ne,

nejsem, ale vybrala jsem si, že s  vámi

budu.“ Možná nejsi jejich vlastní máma,

ale to neznamená, že se o ně nestaráš,

nevychováváš je, nemáš je ráda. Je důležité, aby si tohle uvědomovaly i děti,

nejenom ty. Nežiješ s nimi jenom proto,

že se jejich táta rozhodl, že tě má rád.

Jsi tu, protože tu být chceš, a společně

pracujete na tom, abyste byli rodina.

A poslední rada – nevzdávej to. Já

vím, že je to těžké, vážně. Vím, že někdy budeš mít chuť se vším praštit a jít.

Nebo děti seřvat na jednu hromadu

a  říct jim, že bys byla nejradši, kdyby

neexistovaly. Nebo budeš chtít nějakou tu chvilku s  partnerem jenom pro

sebe, bez nich. Všechny tyhle pocity

jsou úplně opodstatněné a má je každý

nevlastní rodič (i když o nich nemluví).

Vlastně bych řekla, že je občas asi mají

i rodiče vlastní, i když dokázat to nemůžu. Mluvte o tom s partnerem, nedus to

v  sobě. I  kdybys měla přiznat, že ti na

jeho dětech něco vadí nebo že se s nimi

necítíš dobře, neboj se partnerovi otevřít. A  občas se neboj otevřít i  lahev

vína. Budeš ji potřebovat.