Heroine

K A M S E O B R ÁT I T

tělo rozhodne těhotenství ukončit, pak

jsme někdy bezmocní i se vším, co víme

a máme. Pokud už nedonošené dítě putuje na svět, pomocí léků jsme schopni

ho na to připravit a díky odborníkům, jejich přístrojům a vědě se dokážeme postarat i o děti, jejichž váha se pohybuje

kolem půl kilogramu.

Otázky bez odpovědí

Každá dvanáctá žena, jejíž dítě přejde

hranici životaschopnosti, porodí předčasně. Každá takováto žena prochází

velmi rizikovým, ne-li rovnou patologickým porodním procesem a po něm

ji čeká různě dlouhé období nejistoty,

stresu, otázek bez odpovědí, nemocničního prostředí, všemožných rad, odsávání mléka, docházení do porodnice…

Jaký systém péče mají porodníci připravený pro ni?

Po předčasném porodu žena ještě několik dní zůstává v porodnici. Snad

všude platí pravidlo, že se tyto ženy primárně ukládají na oddělení gynekologie,

aby matka bez dítěte nebyla hospitalizovaná na oddělení šestinedělí.

Matka po předčasném porodu zažívá úplně jiné začátky mateřství. To, co

potřebuje její nedonošené dítě, vědí lépe

lékaři a sestry než ona sama, a přitom jí

hormony velí chovat se jako matka, tedy

objímat, mazlit, krmit, chovat, líbat.

Pokud všechno funguje, jak má, lékaři

a sestry ji pomalu navádějí k tomu, aby

se dítěte dotýkala, pečovala o něj s nimi,

aby ho měla přiložené na těle během

krmení sondičkou nebo už i stříkačkou.

Pořád se ale kolem takové ženy motá

mnoho údajů, čísel, cizích slov, různých

vyšetření, dezinfekčních a jinak nemocničních vůní…

Její první kontakt s dítětem a často i první pohled na ně je nelehký. Malé

tělíčko v inkubátoru, kterého se pudově potřebuje dotýkat, mazlit se s ním,

ale zároveň ji chtě nechtě ovládá strach

z toho, aby mu dotykem neublížila, když

je tak ohromně křehké. „Čekala jsem na

muže, až přijde,“ vyprávěla mi jedna přítelkyně. „Věděla jsem, že tam nemůžu jít

sama, že to nezvládnu. Když jsem malého viděla, věděla jsem, že se složím. Musela jsem rychle pryč. Muž mě odvedl na

záchod na chodbu, protože na oddělení

jsou toalety jenom pro personál, ale už

ne pro rodiče. A tam jsem se mohla složit

a pak se sebrat natolik, abych se tam dokázala vrátit.“

Po tomhle zážitku se matka vrací na

pokoj oddělení gynekologie, kde končí

návštěvní hodiny v sedm večer a kde se

každé tři hodiny bude snažit odstříkat

mléko a podle dohody, svého stavu a stavu dítěte za ním docházet. Když je pak

propuštěna, její děťátko zůstává v péči

neonatologů a ona se přesouvá na tzv.

pokoje matek. Pokoje po pěti i více lůžkách, kde jsou pohromadě matky krátce

po porodu, ty, které nemohou dlouhodobě dojíždět, nebo když stav jejich dětí vyžaduje jejich trvalou přítomnost. Místa je

málo a někdy se ani nedostane na všechny.

Taková je tedy péče o ženu po

předčasném porodu. Nechybí vám tam

něco? Po tělesné stránce je o matky postaráno, ale kde je péče o psychiku ženy?

Ženy v traumatizující, rizikové nebo i patologické situaci. Vyčítá si, že měla udělat něco jinak, nebo naopak neměla dělat

to nebo ono a pak by se to možná nestalo... Její psychika je v troskách. A tady náš

systém péče fatálně selhává.

Nezapomínejme na otce

Neonatologové před porodem chodívají

na porodní sály a zjišťují si, jak a kdy se

dítě narodí. Je-li čas, pak promluví s matkou o tom, co bude v prvních chvílích

a hodinách po porodu s jejím dítětem,

případně s dětmi. Ale otázek, které se

matce předčasně narozeného dítěte honí

hlavou, je mnohem víc než: „A kdy ho

budu moct vidět?“ Potřebuje odpovědi,

nebo aspoň potřebuje vědět, kdy a jak by

odpovědi mohly přijít. Anebo aspoň potřebuje, aby na to všechno nebyla sama.

Už před porodem by měly mít matky možnost promluvit s psychologem.

Ano, někdy není čas – ale velmi často

ten čas je. Jak je možné, že na oddělení

rizikových těhotenství a na porodní sály

nedochází pravidelně každý den psychologové, psychoterapeuti a další lidé, kteří

dokážou pomoct a podpořit tolik zatíženou psychiku matek, ať už budoucích,

nebo čerstvých? Kde je péče o tu, která

Občanské sdružení Nedoklubko se specializuje na pomoc

rodinám po předčasném

porodu. Na svých webových

stránkách poskytuje komplexní informace, vydává časopis

pro podporu rodičů předčasně narozených dětí Nejste

v tom sami. Spolupracuje

se všemi perinatologickými

centry v ČR, spolupracuje

s Českou neonatologickou

společností ČSL JEP a podílí

se i na odborném výzkumu.