EDITORIAL

Nemůžu se

na to dívat

ŠÉFREDAKTORKA ANNA URBANOVÁ

Kdy se stane, že nemůžeme odvrátit zrak?

V tom lepším případě je to ve chvíli, kdy se díváme na něco krásného. Někdy jen proto, že

objekt našeho zájmu je příliš fascinující, než

abychom dokázali přestat. A za třetí se díváme, i když nechceme a všechno se v nás proti

tomu bouří. Ale víme, že je to důležité.

Dokument Víta Klusáka a Barbory Chalupové o sexuálních predátorech V síti vzbudil

zájem a  kontroverze dávno před premiérou.

Velké množství lidí film pomohlo financovat

skrze crowdsourcing, ale i mezi nimi někteří

prohlašují, že na film nepůjdou. Bojí se, že by

jim zlomil srdce. Anežka Pithartová v titulním

rozhovoru říká, že to její zůstalo nezlomené,

i když ji to stálo hodně sil. V roli dvanáctileté

Týny odvrátit oči nemohla. Přesto natáčení

popisuje bez hořkosti a s úsměvem.

V  mnoha ohledech je i  pro zdravého

člověka náročné rozpoznat hranice. Vyzývavé módní kreace pro dospělé ženy ještě stále

často předvádějí patnáctiletá děvčata. Děti

ztrácejí čas nevinnosti závratně rychle; jsou

zkušené, orientované, předčasně donucené

k  dospělosti. Rozdíl mezi „ještě ne“ a  „už“,

mezi zdánlivostí a skutečností je tak křehký,

že ho už nevidí ani trénované oko.

Dívat se pod povrch věcí může být bolestivé. O  alarmujících detailech natáčení

V síti se dočtete v exkluzivní ukázce z knihy

Mariky Pecháčkové (s. 62). O tenké linii mezi

poctivostí a  chladným podvodem na Instagramu píše Marie Heřmanová (s. 132). V rozhovoru se spisovatelem Janem Němcem (s.

42) padne výzva, ať hledáme krásu tak dlouho,

dokud ji v něčem neobjevíme.

Někdy je vážně těžké to vydržet. Ale dívat se může znamenat porozumět, pochopit

a také umět se tomu postavit. Tak se prosím

neodvracejte. #

3