EDITORIAL

Nemůžu se na to dívat ŠÉFREDAKTORKA ANNA URBANOVÁ

Kdy se stane, že nemůžeme odvrátit zrak? V tom lepším případě je to ve chvíli, kdy se díváme na něco krásného. Někdy jen proto, že objekt našeho zájmu je příliš fascinující, než abychom dokázali přestat. A za třetí se díváme, i když nechceme a všechno se v nás proti tomu bouří. Ale víme, že je to důležité. Dokument Víta Klusáka a Barbory Chalupové o sexuálních predátorech V síti vzbudil zájem a  kontroverze dávno před premiérou. Velké množství lidí film pomohlo financovat skrze crowdsourcing, ale i mezi nimi někteří prohlašují, že na film nepůjdou. Bojí se, že by jim zlomil srdce. Anežka Pithartová v titulním rozhovoru říká, že to její zůstalo nezlomené, i když ji to stálo hodně sil. V roli dvanáctileté Týny odvrátit oči nemohla. Přesto natáčení popisuje bez hořkosti a s úsměvem. V  mnoha ohledech je i  pro zdravého člověka náročné rozpoznat hranice. Vyzývavé módní kreace pro dospělé ženy ještě stále často předvádějí patnáctiletá děvčata. Děti ztrácejí čas nevinnosti závratně rychle; jsou zkušené, orientované, předčasně donucené k  dospělosti. Rozdíl mezi „ještě ne“ a  „už“, mezi zdánlivostí a skutečností je tak křehký, že ho už nevidí ani trénované oko. Dívat se pod povrch věcí může být bolestivé. O  alarmujících detailech natáčení V síti se dočtete v exkluzivní ukázce z knihy Mariky Pecháčkové (s. 62). O tenké linii mezi poctivostí a  chladným podvodem na Instagramu píše Marie Heřmanová (s. 132). V rozhovoru se spisovatelem Janem Němcem (s. 42) padne výzva, ať hledáme krásu tak dlouho, dokud ji v něčem neobjevíme. Někdy je vážně těžké to vydržet. Ale dívat se může znamenat porozumět, pochopit a také umět se tomu postavit. Tak se prosím neodvracejte. #

3