EDITORIAL
Nemůžu se
na to dívat
ŠÉFREDAKTORKA ANNA URBANOVÁ
Kdy se stane, že nemůžeme odvrátit zrak?
V tom lepším případě je to ve chvíli, kdy se díváme na něco krásného. Někdy jen proto, že
objekt našeho zájmu je příliš fascinující, než
abychom dokázali přestat. A za třetí se díváme, i když nechceme a všechno se v nás proti
tomu bouří. Ale víme, že je to důležité.
Dokument Víta Klusáka a Barbory Chalupové o sexuálních predátorech V síti vzbudil
zájem a kontroverze dávno před premiérou.
Velké množství lidí film pomohlo financovat
skrze crowdsourcing, ale i mezi nimi někteří
prohlašují, že na film nepůjdou. Bojí se, že by
jim zlomil srdce. Anežka Pithartová v titulním
rozhovoru říká, že to její zůstalo nezlomené,
i když ji to stálo hodně sil. V roli dvanáctileté
Týny odvrátit oči nemohla. Přesto natáčení
popisuje bez hořkosti a s úsměvem.
V mnoha ohledech je i pro zdravého
člověka náročné rozpoznat hranice. Vyzývavé módní kreace pro dospělé ženy ještě stále
často předvádějí patnáctiletá děvčata. Děti
ztrácejí čas nevinnosti závratně rychle; jsou
zkušené, orientované, předčasně donucené
k dospělosti. Rozdíl mezi „ještě ne“ a „už“,
mezi zdánlivostí a skutečností je tak křehký,
že ho už nevidí ani trénované oko.
Dívat se pod povrch věcí může být bolestivé. O alarmujících detailech natáčení
V síti se dočtete v exkluzivní ukázce z knihy
Mariky Pecháčkové (s. 62). O tenké linii mezi
poctivostí a chladným podvodem na Instagramu píše Marie Heřmanová (s. 132). V rozhovoru se spisovatelem Janem Němcem (s.
42) padne výzva, ať hledáme krásu tak dlouho,
dokud ji v něčem neobjevíme.
Někdy je vážně těžké to vydržet. Ale dívat se může znamenat porozumět, pochopit
a také umět se tomu postavit. Tak se prosím
neodvracejte. #
3