V Z TA H Y

TEXT THEA KUČEROVÁ

„Chci, aby mě hodil na postel a  pomiloval

tak, že zapomenu, jak se jmenuju. Ale to už

se asi nikdy nestane.“ „Možná jsem frigidní.“

„On to v sobě prostě nemá.“ „Už mě nepřitahuje.“ „Máme už jen provozní sex.“ Pravděpodobně jste to už slyšeli. Nebo dokonce

řekli či aspoň říct chtěli. Po společných letech zmizela touha a spontánnost.

„Stará na to nemá chuť“ a  „hlavně, ať

je rychle hotovej“ jsou ustálené motivy českého (nejen hospodského) humoru. Není

divu, že lidé vyhasínání touhy považují za

standard, za něco, co se prostě stane každému, takže si můžou nejvýš stěžovat. Už

ve dvacátých letech přesto novinářka Milena Jesenská píše v  eseji Ďábel u  krbu, že

bychom se v  manželství (a  můžeme to asi

rozšířit na dlouhodobé vztahy obecně) měli

jeden pro druhého trochu snažit. „Ale proč

si lidé neslibují, že nebudou nikdy líní, aby

přinesli domů v  kapse pomeranč, kytičku

fialek, zbrusu novou tužku nebo kornout rozinek? Proč neslibují, že se ráno objeví při

snídani umytí, vonící vodou a mýdlem, svěží a pečlivě oblečení i v den po zlaté svatbě

a každý den mezi tím?“ A právě ta snaha má

skutečně sílu probudit z  milostné ospalosti

i ty největší Růženky.

39

Virus romantismu

Při hledání ztracené touhy musíme zodpovědět zásadní otázku. Co vůbec činí určité

momenty, situace nebo pozice sexy? Možná

překvapivou odpověď navrhuje filozof Alain

de Botton v  přednášce ke své knize How

To Think More about Sex, ve které se snaží

definovat sexualitu 21. století. „Myslím, že

to souvisí s  osamělostí. Po většinu našeho

života jsme izolovaná, odcizená a  osamělá