V Z TA H Y
TEXT THEA KUČEROVÁ
„Chci, aby mě hodil na postel a pomiloval
tak, že zapomenu, jak se jmenuju. Ale to už
se asi nikdy nestane.“ „Možná jsem frigidní.“
„On to v sobě prostě nemá.“ „Už mě nepřitahuje.“ „Máme už jen provozní sex.“ Pravděpodobně jste to už slyšeli. Nebo dokonce
řekli či aspoň říct chtěli. Po společných letech zmizela touha a spontánnost.
„Stará na to nemá chuť“ a „hlavně, ať
je rychle hotovej“ jsou ustálené motivy českého (nejen hospodského) humoru. Není
divu, že lidé vyhasínání touhy považují za
standard, za něco, co se prostě stane každému, takže si můžou nejvýš stěžovat. Už
ve dvacátých letech přesto novinářka Milena Jesenská píše v eseji Ďábel u krbu, že
bychom se v manželství (a můžeme to asi
rozšířit na dlouhodobé vztahy obecně) měli
jeden pro druhého trochu snažit. „Ale proč
si lidé neslibují, že nebudou nikdy líní, aby
přinesli domů v kapse pomeranč, kytičku
fialek, zbrusu novou tužku nebo kornout rozinek? Proč neslibují, že se ráno objeví při
snídani umytí, vonící vodou a mýdlem, svěží a pečlivě oblečení i v den po zlaté svatbě
a každý den mezi tím?“ A právě ta snaha má
skutečně sílu probudit z milostné ospalosti
i ty největší Růženky.
39
Virus romantismu
Při hledání ztracené touhy musíme zodpovědět zásadní otázku. Co vůbec činí určité
momenty, situace nebo pozice sexy? Možná
překvapivou odpověď navrhuje filozof Alain
de Botton v přednášce ke své knize How
To Think More about Sex, ve které se snaží
definovat sexualitu 21. století. „Myslím, že
to souvisí s osamělostí. Po většinu našeho
života jsme izolovaná, odcizená a osamělá