V Z TA H Y TEXT THEA KUČEROVÁ

„Chci, aby mě hodil na postel a  pomiloval tak, že zapomenu, jak se jmenuju. Ale to už se asi nikdy nestane.“ „Možná jsem frigidní.“ „On to v sobě prostě nemá.“ „Už mě nepřitahuje.“ „Máme už jen provozní sex.“ Pravděpodobně jste to už slyšeli. Nebo dokonce řekli či aspoň říct chtěli. Po společných letech zmizela touha a spontánnost. „Stará na to nemá chuť“ a  „hlavně, ať je rychle hotovej“ jsou ustálené motivy českého (nejen hospodského) humoru. Není divu, že lidé vyhasínání touhy považují za standard, za něco, co se prostě stane každému, takže si můžou nejvýš stěžovat. Už ve dvacátých letech přesto novinářka Milena Jesenská píše v  eseji Ďábel u  krbu, že bychom se v  manželství (a  můžeme to asi rozšířit na dlouhodobé vztahy obecně) měli jeden pro druhého trochu snažit. „Ale proč si lidé neslibují, že nebudou nikdy líní, aby přinesli domů v  kapse pomeranč, kytičku fialek, zbrusu novou tužku nebo kornout rozinek? Proč neslibují, že se ráno objeví při snídani umytí, vonící vodou a mýdlem, svěží a pečlivě oblečení i v den po zlaté svatbě a každý den mezi tím?“ A právě ta snaha má skutečně sílu probudit z  milostné ospalosti i ty největší Růženky.

39

Virus romantismu Při hledání ztracené touhy musíme zodpovědět zásadní otázku. Co vůbec činí určité momenty, situace nebo pozice sexy? Možná překvapivou odpověď navrhuje filozof Alain de Botton v  přednášce ke své knize How To Think More about Sex, ve které se snaží definovat sexualitu 21. století. „Myslím, že to souvisí s  osamělostí. Po většinu našeho života jsme izolovaná, odcizená a  osamělá