PSYCHOLOGIE

Občas cítím na své dítě obrovský vztek, který

stěží ovládnu. Nebo neovládnu. Strategie,

která prý na vztek platí, připomíná bojové

umění aikido: nesnaž se protivníka porazit,

poznej ho a využij jeho energii a sílu.

TEXT BARBORA VA JSE JTLOVÁ

N

a ten jarní den bych nejradši zapomněla. Naplánovala jsem s  dětmi

výlet do ZOO a  upřímně se těšila.

V noci jsem ale špatně spala a vzbudila se

s bolavou hlavou. A pak jedno za druhým:

Nepříjemný telefonát z práce. Parkoviště

před ZOO úplně plné. Fronta u  vstupu,

všude davy lidí. A děti se pošťuchují, dělají

si naschvály, hádají se.

Ne víc než obvykle, ale mně připadají nesnesitelné. Rozpor mezi vysněným

výletem a  realitou je tak zoufalý, že mě

všechno dráždí.

Děti se chtějí najíst u  stánku. Další

nekonečná fronta, a když konečně přijdeme na řadu, mluví na mě obě najednou,

nemůžou se rozhodnout, co chtějí, mění

objednávky. Chovají se zkrátka jako – jako

úplně normální děti?

Byla jsem unavená, hladová, otrávená, zklamaná a cítila jsem, jak ve mně narůstá vztek. Když mi pak dcera nechtěně

dupla na nohu, bouchlo to. Věděla jsem,

že to neudělala schválně, ale bylo mi to

v tu chvíli úplně jedno. Ve zlomku sekundy jsem jí střelila facku. Ječela na ni. Před

49

zraky asi padesáti lidí. Ale co hůř: před

svými nechápajícími dětmi. Dcera byla

maličká. Nerozuměla, co se stalo, vypadalo to, jako by tomu ani nemohla uvěřit.

Syn se rozplakal dřív než ona.

Cítila jsem se jako nejhorší člověk na světě. Bylo mi trapně, cloumaly

mnou výčitky. Moje reakce byla naprosto

neadekvátní a  zcela neomluvitelná. Věděla jsem, že jsem se jako dospělá měla

ovládnout. Že jsem vybila svůj vztek na

malém děcku, které za nic nemohlo. Šokovaná a vyděšená, jak se dokážu zachovat k  vlastnímu dítěti, jsem plačící děti

odtáhla za roh a tam se rozbrečela taky.

Je nás víc…

Chvíle, kdy negativní emoce získají navrch

a na okamžik vůči svým dětem necítíte nic

než čirý vztek, jsou zkouška pro každou

matku. Představují útok nejen na její mateřské sebevědomí, ale i na její sebepojetí

jako takové. A ačkoli to jen málokterá matka dokáže přiznat, čas od času se s takovou

krizovou situací potýkáme téměř každá.