ROZHOVOR

a  dostatečným kontaktem s  gentlemany přejde.

Anežka Pithartová (22)

Jedna ze tří hereček dokumentu Víta Klusáka V síti. Šlo o její

první a možná taky poslední

filmovou roli. Letos začne

studovat fotografii na FAMU.

Následující měsíce se bude

věnovat osvětové kampani

spojené s filmem. Dědečkem

Anežky Pithartové je český politik, spisovatel a historik Petr

Pithart.

Máte přítele?

Nemám. Ale nedokážete si představit,

kolikrát jsem tuhle otázku za posledních

pár měsíců dostala. Přijde mi, že je film

pro některé muže jenom záminka, aby se

na to mohli zeptat, což je ale zase možná

můj filmem pokřivený pohled. Už měsíc

před premiérou mě každý den někdo zastavoval na ulici a po ní to bude s největší pravděpodobností ještě zesilovat. Asi

se tomu člověk nemůže divit, když před

Světozorem visel můj plakát v nadživotní

velikosti. Teď už jsme všude…

Jste celebrita…

Nejsem. Ale lhala bych, kdybych říkala,

že mě veškerá pozornost jenom otravuje. Dělá mi radost, že mě někteří lidé

obdivují za to, co jsem filmu obětovala.

Na druhou stranu V  síti není normální

film a já v něm nejsem normální herečka.

Takže… Smíšené pocity.

Šla byste do natáčení znova?

Ano. Ale kdybych si to měla dát dnes

podruhé celé od začátku, určitě do toho

nepůjdu. Jednou to stačilo. Ráda bych si

teď zahrála nějakou dospělou roli, která

nebude obklopená hnusem. Krásné prostředí, krásné kostýmy. Ale opravdu teď

netuším, jestli jsem a  chci být herečka.

Studuju fotografii a to je to, co mě naplňuje.

Hlavní vlna zájmu o film přichází teď. Dalšího

půl roku strávíte besedami s dětmi, dáváním

rozhovorů. Jste na to připravena?

Práce s  dětmi mě baví. Chci se trochu

podílet i  na tvorbě celé osvětové kampaně a  pomáhala jsem produkci s  hithitovou kampaní. I  tak ale musím, abych

nevyhořela, čerpat energii jinde. Dávat

si pauzy. Je toho dost… V  březnu letím

do New Yorku na zasedání komise OSN,

kde budeme vystupovat na konferenci

o postavení žen ve společnosti. Navíc se

plánuje distribuce v zahraničí, takže jsem

zvědavá, kam všude se film dostane.

Jak na film vlastně koukají děti?

Připravili jsme pro ně speciální verzi,

samozřejmě prostříhanou a  doplněnou

o  pasáže, kdy k  nim vždycky po nějaké situaci mluvíme přímo do kamery

61

a  vysvětlujeme jim, co se stalo, co bylo

špatně a jak se v takové situaci zachovat

správně. Ukazujeme jim, kam takovéhle pokusy vedou, a  ony to už nemusejí

zkoušet samy. U dětí skvěle funguje wow

efekt, když za nimi po projekci přijdeme

jako živí lidé. Taky je zajímavé, že se sál

během dětských projekcí směje v  úplně

jiných situacích, než když se na film dívají dospělí. A taky že po projekci panuje

v sále mnohem veselejší nálada.

Kde je podle vás věková hranice, pod kterou

byste už dítěti film nepustila.

U desetiletých bych váhala. Od dvanácti

dál je podle mého upravená verze úplně

v pohodě. Samozřejmě ale záleží na rozhodnutí rodičů. Pro někoho to nemusí

být snadné. Ale sama si říkám, že je pořád lepší vidět jeden takovýhle film než

se pak vyrovnávat s  následky jednoho

videohovoru s predátorem.

Zkuste si představit, že je vám o  deset let

víc a máte dítě, které za vámi přijde, že nutně potřebuje profil na Facebooku nebo na

Tik Toku…

Určitě bych se ho zeptala, proč ho potřebuje. Zkusila bych mu vysvětlit, že cokoliv na Facebooku napíše, nejde snadno

smazat. Ale pokud by si to moje dítě přálo, nezakazovala bych mu to. Nechtěla

bych, aby bylo za outsidera. Předpokládám, že kdybych mu to zakázala, tak by

si jen našlo jinou cestu a  založilo si ho

beze mě. Chci tím říct, že bych ho nutila

přemýšlet, jak se lidi a  ono samotné na

sítích chová, a chtěla bych mu v tom být

partnerem. Ptala bych se, proč sdílí to,

co sdílí, a co nebo koho sleduje. Nejlepší

prevence je důvěra mezi rodiči a  dítětem. Pokud ví, že se vám může svěřit,

svěří se. Já jsem doma takové prostředí

měla a  chtěla bych ho vytvořit i  svým

dětem. Snad to dokážu… #