Heroine
díky tomu pocit, že bych vás měla poslouchat. Dítě v realitě to má, předpokládám,
tisíckrát silnější.
Jaroslav: Jsem docela kamarádský. Rád si
prostě pokecám.
T: Zároveň jste mi ale poslal nejvíc masturbačních videí ze všech mužů, se kterými
jsem během natáčení komunikovala. Což
bylo ve spojení s vaším jemným a přívětivým tónem fakt úchylný.
J: Nic naživo tam ale nebylo. K ničemu
jsem tě nenutil. Já o takové věci vůbec nestál.
T: Myslíte masturbaci naživo?
J: Tak.
T: To přece není pravda. Vy jste mně
a Anežce takových videí poslal spoustu!
J: Ale nebylo to v přímém přenosu.
T: Jo takhle, myslíte, že to byl jen záznam.
Nechci vás lynčovat, ale vy si přece máte
sám všimnout, že komunikujete s dvanáctiletým dítětem, a nemáte nic takového udělat, natož v tom pokračovat. Co vás k tomu
vlastně úplně na počátku vedlo? Proč to
děláte?
J: Mám diagnostikovanou hebefilii. Do
toho jsem závislostní člověk. V léčebně,
kde jsem byl kvůli hazardu, mi bylo řečeno,
že jsem k tomu všemu ještě slušný manipulátor.
T: To je ale dost cenné, že tohle všechno
víte.
J: Vím to, ale uhlídat se je šíleně těžké. Někteří lidé mají v hlavě dveře: když zjistí, že
se baví s dvanáctiletou holkou a uvědomí
si, co po ní na konci chtějí, zastaví to.
T: Anebo to vůbec nezačnou dělat.
J: Já tam žádné dveře nemám. Vidím jen
svůj cíl. Překážky nejsou.
T: Uvědomujete si v tu chvíli vůbec, že děláte něco špatného? Mě jste dostal, aniž
bych si toho všimla. Máte to stejně? Že si
to neuvědomujete, a najednou jste v tom
a děje se něco, co vlastně vůbec nechcete,
aby se dělo?
J: Vlastně mám. Nic v tu chvíli nevnímám.
Mně se to stírá, tyhle věci.
T: Není to pro vás určitá forma hazardu?
J: Tak nějak.
T: Takže když má člověk sklon k závislosti jakéhokoliv druhu, prostě se přirozeně
dostává do situací, ve kterých se neovládá,
a pak se snižuje i jeho zodpovědnost za to,
co udělal? Takhle to máte?
J: Takhle mi to řekl doktor. Můžu to ovlivnit jen částečně.
T: Mám si myslet, že jste vlastně chudák?
Holt to prostě musíte dělat... To je šílené
přeci.
J: Nejhorší jsou momenty, kdy je mi buď
hodně dobře, nebo hodně špatně. V těch
chvílích se to spouští. Paradoxně mám tendenci ulítnout i v době, kdy jsem na tom extrémně dobře. Musím se s velkou sílou vůle
držet zlatého středu, normálního života.
T: Co vás zastavilo v tomhle případě? Když
jste se dozvěděl, že můžete jít do vězení?
Nebo v tom jedete dál?
J: Do vězení, do vězení... Tam jsem se mohl
dostat už dávno za jiné věci. Těžko utnete
něco, co děláte delší dobu. Kdybych vám
teď řekl, že jsem přestal komunikovat na
sociálních sítích, budu lhát. Na internetu
jsem často. Jen jsem zvedl tu hranici na sedmnáct let.
T: Vy se fakt nebojíte soudu? Za to, co děláte, lidi zavírají.
J: Vypadá to, že se o mě policie kvůli filmu
nezajímá. Asi díky tomu, že jsem byl jen slabý kalibr.
T: Slušný a vlídný pán. #
Marika Pecháčková
Kdo chytá v síti
BizBooks, Brno 2020.
Pro potřeby publikace
redakčně kráceno.
64