Heroine

díky tomu pocit, že bych vás měla poslouchat. Dítě v  realitě to má, předpokládám,

tisíckrát silnější.

Jaroslav: Jsem docela kamarádský. Rád si

prostě pokecám.

T: Zároveň jste mi ale poslal nejvíc masturbačních videí ze všech mužů, se kterými

jsem během natáčení komunikovala. Což

bylo ve spojení s  vaším jemným a  přívětivým tónem fakt úchylný.

J: Nic naživo tam ale nebylo. K  ničemu

jsem tě nenutil. Já o takové věci vůbec nestál.

T: Myslíte masturbaci naživo?

J: Tak.

T: To přece není pravda. Vy jste mně

a Anežce takových videí poslal spoustu!

J: Ale nebylo to v přímém přenosu.

T: Jo takhle, myslíte, že to byl jen záznam.

Nechci vás lynčovat, ale vy si přece máte

sám všimnout, že komunikujete s dvanáctiletým dítětem, a nemáte nic takového udělat, natož v tom pokračovat. Co vás k tomu

vlastně úplně na počátku vedlo? Proč to

děláte?

J: Mám diagnostikovanou hebefilii. Do

toho jsem závislostní člověk. V  léčebně,

kde jsem byl kvůli hazardu, mi bylo řečeno,

že jsem k tomu všemu ještě slušný manipulátor.

T: To je ale dost cenné, že tohle všechno

víte.

J: Vím to, ale uhlídat se je šíleně těžké. Někteří lidé mají v hlavě dveře: když zjistí, že

se baví s  dvanáctiletou holkou a  uvědomí

si, co po ní na konci chtějí, zastaví to.

T: Anebo to vůbec nezačnou dělat.

J: Já tam žádné dveře nemám. Vidím jen

svůj cíl. Překážky nejsou.

T: Uvědomujete si v tu chvíli vůbec, že děláte něco špatného? Mě jste dostal, aniž

bych si toho všimla. Máte to stejně? Že si

to neuvědomujete, a  najednou jste v  tom

a děje se něco, co vlastně vůbec nechcete,

aby se dělo?

J: Vlastně mám. Nic v tu chvíli nevnímám.

Mně se to stírá, tyhle věci.

T: Není to pro vás určitá forma hazardu?

J: Tak nějak.

T: Takže když má člověk sklon k  závislosti jakéhokoliv druhu, prostě se přirozeně

dostává do situací, ve kterých se neovládá,

a pak se snižuje i jeho zodpovědnost za to,

co udělal? Takhle to máte?

J: Takhle mi to řekl doktor. Můžu to ovlivnit jen částečně.

T: Mám si myslet, že jste vlastně chudák?

Holt to prostě musíte dělat... To je šílené

přeci.

J: Nejhorší jsou momenty, kdy je mi buď

hodně dobře, nebo hodně špatně. V  těch

chvílích se to spouští. Paradoxně mám tendenci ulítnout i v době, kdy jsem na tom extrémně dobře. Musím se s velkou sílou vůle

držet zlatého středu, normálního života.

T: Co vás zastavilo v tomhle případě? Když

jste se dozvěděl, že můžete jít do vězení?

Nebo v tom jedete dál?

J: Do vězení, do vězení... Tam jsem se mohl

dostat už dávno za jiné věci. Těžko utnete

něco, co děláte delší dobu. Kdybych vám

teď řekl, že jsem přestal komunikovat na

sociálních sítích, budu lhát. Na internetu

jsem často. Jen jsem zvedl tu hranici na sedmnáct let.

T: Vy se fakt nebojíte soudu? Za to, co děláte, lidi zavírají.

J: Vypadá to, že se o mě policie kvůli filmu

nezajímá. Asi díky tomu, že jsem byl jen slabý kalibr.

T: Slušný a vlídný pán. #

Marika Pecháčková

Kdo chytá v síti

BizBooks, Brno 2020.

Pro potřeby publikace

redakčně kráceno.

64