V Z TA H Y
S
lovo tolerance pochází z latinského
tolerare – snášet, strpět. Tedy vydržet něco, třeba to i uznávat, ačkoli
nám to třeba není příjemné. Třebas i proto, že nám nic jiného nezbývá.
Jak vypadá tolerance v současných
moderních vztazích? Třeba jako povýšenecký postoj jednoho člověka k druhému.
Mně se nelíbí, co děláš, ale (laskavě) ti to toleruju… Protože jsem o chlup lepší. Nebo
proto, že mě to takhle máma s tátou naučili. Nebo proto, že se to ode mě očekává. Nebo proto, že se prostě ve vztazích
musí občas trochu trpět. To dá rozum!
Jenže ono je přece jenom jednadvacáté století a my už nemusíme být s někým, s kým nechceme. Sami dobrovolně
si volíme, s kým chceme strávit aspoň kus
života. Chcete ten život prožít v toleranci? V tom, že se občas budou dít věci, se
kterými (bytostně) nesouhlasíte, ale prostě s tím nic neuděláte? Chcete žít ve vztahu, kde vaše drahá polovička občas udělá
něco, co vás bude hodně mrzet, ale jelikož
vás někdo naučil tolerovat, tak to necháte
být a budete se učit trpět? A snášet to.
Partnerská korupce
TEXT
HONZA VOJTKO
Jasně, když je to jedna z mála věcí, které
váš partner či partnerka dělají, možná to
unést půjde, protože to bude vyváženo
mnoha skvělými věcmi. Ale co když těch
nepříjemných věcí bude víc nebo se budou postupem času objevovat další a další,
až to unést nepůjde? Co uděláte?
Dlouhodobá tolerance vytváří v našich vztazích korupční prostředí. To znamená, že když já něco toleruji, očekávám,
že výměnou ten druhý či druhá bude tolerovat něco mně. V méně funkčním vztahu
se pak míra tolerance, respektive to, kolik
kdo komu bude tolerovat věcí, váží jako
platidlo. Jako měna. Podobně jako sex.
Když ti tohle budu tolerovat, tak mně potom za to něco dáš… A když ne?! Slyšíte
sami ve své hlavě tu myšlenku, která vám
na tuhle úvahu odpovídá To by si mohl(a)
zkusit!?
Představte si, že máte frajera, který vám na začátku vztahu naprosto jasně
sdělil, že každý čtvrtek chodí s chlapama
na fotbal a po fotbale na pivko. Ze začátku, když jste byli v symbiotické fázi
vztahu, v zamilovanosti, jste to brala jako
samozřejmost, protože prostě chlapi
67
choděj na fotbal. Rok a půl snášíte, že se
ve čtvrtek vrací z hospody, úplně nevoní,
je tak trochu navátej a v tomhle stavu se
na vás sápe. Pak se rozhodnete, že začnete v pátek večer chodit s kámoškama
na jógu. Ovšem pochopení se nedočkáte.
Přece každej pátek jezdíme na chalupu?! Jak
tě to napadlo? Jaká asi bude vaše reakce?
Vy mu tolerujete fočus – a on vám není
schopný dovolit jógu? Jenže co teď s tím,
když ta tolerance trvala už tak dlouho?
Změnit se to dá, ale nánosy emocionálního bahna, které se ve vás usadily
kvůli tolerování, kvůli tomu, že jste neustále dovolovala, aby se vám dělo něco,
co vám vlastně tak trochu ubližuje, jsou
silné. A prohrabat se jimi bude znamenat úsilí a těžkosti. Budete muset otevřít
a vyčistit emocionální rány. V korupčním
prostředí takové čištění velmi často vypadá jako boj. Protože tolerance taky ukazuje na to, že si spolu neumíte otevřeně
povídat. Teď vám k dalšímu tolerování, ke
snášení a trpění došly síly, když ale budete
chtít něco ve vztahu změnit, pravděpodobně se to neobejde bez křiku a bez výčitek a bez dalšího ubližování.
Proto je tolerance v tomto světě už
nepotřebná.
Síla respektovat
Co ale místo tolerance? Respekt! Není to
totéž. Slovo respekt pochází taky z latiny,
základ má ve slově respicere, ohlížet se na
něco. Znamená tedy ohled, uznání a úctu.
Respektovat někoho neznamená
automaticky souhlasit se vším, co dělá.
Respekt je neuvěřitelně těžký postoj, který se neustále vyvíjí a v podstatě celoživotně učí.
K respektu potřebujete odvahu. Potřebujete se umět ozvat, když se vám děje
něco, s čím nesouhlasíte. Potřebujete se
umět ohradit, když vidíte, že se děje určitá
nespravedlnost. Potřebujete rozpoznat,
kde jsou vaše hranice, a ty udržet.
K respektu potřebujete znát sami
sebe. Vědět, kdo jste, co chcete, v čem
vidíte smysl, jaké jsou vaše hodnoty, kam
jdete… a ano, hezky se to píše, ale těžko
dělá. Protože k tomu, abyste na respektu
mohli pracovat, potřebujete mít emoční
a sociální inteligenci.
Potřebujete psychickou odolnost.
Respektive cílenou a vědomou psycho-