V Z TA H Y

S

lovo tolerance pochází z latinského

tolerare – snášet, strpět. Tedy vydržet něco, třeba to i  uznávat, ačkoli

nám to třeba není příjemné. Třebas i proto, že nám nic jiného nezbývá.

Jak vypadá tolerance v  současných

moderních vztazích? Třeba jako povýšenecký postoj jednoho člověka k druhému.

Mně se nelíbí, co děláš, ale (laskavě) ti to toleruju… Protože jsem o chlup lepší. Nebo

proto, že mě to takhle máma s  tátou naučili. Nebo proto, že se to ode mě očekává. Nebo proto, že se prostě ve vztazích

musí občas trochu trpět. To dá rozum!

Jenže ono je přece jenom jednadvacáté století a  my už nemusíme být s  někým, s  kým nechceme. Sami dobrovolně

si volíme, s kým chceme strávit aspoň kus

života. Chcete ten život prožít v  toleranci? V tom, že se občas budou dít věci, se

kterými (bytostně) nesouhlasíte, ale prostě s tím nic neuděláte? Chcete žít ve vztahu, kde vaše drahá polovička občas udělá

něco, co vás bude hodně mrzet, ale jelikož

vás někdo naučil tolerovat, tak to necháte

být a budete se učit trpět? A snášet to.

Partnerská korupce

TEXT

HONZA VOJTKO

Jasně, když je to jedna z  mála věcí, které

váš partner či partnerka dělají, možná to

unést půjde, protože to bude vyváženo

mnoha skvělými věcmi. Ale co když těch

nepříjemných věcí bude víc nebo se budou postupem času objevovat další a další,

až to unést nepůjde? Co uděláte?

Dlouhodobá tolerance vytváří v našich vztazích korupční prostředí. To znamená, že když já něco toleruji, očekávám,

že výměnou ten druhý či druhá bude tolerovat něco mně. V méně funkčním vztahu

se pak míra tolerance, respektive to, kolik

kdo komu bude tolerovat věcí, váží jako

platidlo. Jako měna. Podobně jako sex.

Když ti tohle budu tolerovat, tak mně potom za to něco dáš… A  když ne?! Slyšíte

sami ve své hlavě tu myšlenku, která vám

na tuhle úvahu odpovídá To by si mohl(a)

zkusit!?

Představte si, že máte frajera, který vám na začátku vztahu naprosto jasně

sdělil, že každý čtvrtek chodí s chlapama

na fotbal a  po fotbale na pivko. Ze začátku, když jste byli v  symbiotické fázi

vztahu, v zamilovanosti, jste to brala jako

samozřejmost, protože prostě chlapi

67

choděj na fotbal. Rok a půl snášíte, že se

ve čtvrtek vrací z hospody, úplně nevoní,

je tak trochu navátej a  v  tomhle stavu se

na vás sápe. Pak se rozhodnete, že začnete v  pátek večer chodit s  kámoškama

na jógu. Ovšem pochopení se nedočkáte.

Přece každej pátek jezdíme na chalupu?! Jak

tě to napadlo? Jaká asi bude vaše reakce?

Vy mu tolerujete fočus – a  on vám není

schopný dovolit jógu? Jenže co teď s tím,

když ta tolerance trvala už tak dlouho?

Změnit se to dá, ale nánosy emocionálního bahna, které se ve vás usadily

kvůli tolerování, kvůli tomu, že jste neustále dovolovala, aby se vám dělo něco,

co vám vlastně tak trochu ubližuje, jsou

silné. A  prohrabat se jimi bude znamenat úsilí a  těžkosti. Budete muset otevřít

a vyčistit emocionální rány. V korupčním

prostředí takové čištění velmi často vypadá jako boj. Protože tolerance taky ukazuje na to, že si spolu neumíte otevřeně

povídat. Teď vám k dalšímu tolerování, ke

snášení a trpění došly síly, když ale budete

chtít něco ve vztahu změnit, pravděpodobně se to neobejde bez křiku a bez výčitek a bez dalšího ubližování.

Proto je tolerance v tomto světě už

nepotřebná.

Síla respektovat

Co ale místo tolerance? Respekt! Není to

totéž. Slovo respekt pochází taky z latiny,

základ má ve slově respicere, ohlížet se na

něco. Znamená tedy ohled, uznání a úctu.

Respektovat někoho neznamená

automaticky souhlasit se vším, co dělá.

Respekt je neuvěřitelně těžký postoj, který se neustále vyvíjí a  v  podstatě celoživotně učí.

K respektu potřebujete odvahu. Potřebujete se umět ozvat, když se vám děje

něco, s  čím nesouhlasíte. Potřebujete se

umět ohradit, když vidíte, že se děje určitá

nespravedlnost. Potřebujete rozpoznat,

kde jsou vaše hranice, a ty udržet.

K  respektu potřebujete znát sami

sebe. Vědět, kdo jste, co chcete, v  čem

vidíte smysl, jaké jsou vaše hodnoty, kam

jdete… a  ano, hezky se to píše, ale těžko

dělá. Protože k tomu, abyste na respektu

mohli pracovat, potřebujete mít emoční

a sociální inteligenci.

Potřebujete psychickou odolnost.

Respektive cílenou a  vědomou psycho-