Heroine

a  u  sousedů klapnou dveře — pan Broghány

se vrací z  hospody. Jeho manželka chvíli cosi

huláká, několikrát bouchnou dveře, a  pak už

nastane ticho a konečně celý dům spí.

Mirek děti nechce. Tedy chce, ale až po třicítce. Ať si trochu užijou. Mít děti před třicítkou

mu připadalo šílené. Sandra s ním naoko souhlasila, ale někdy se přece jen trochu zasnila, jaké by to bylo kolébat v  náručí miminko

a  oblékat mu miniaturní dupačky a  roztomilé

značkové botičky, které jsou zmenšeninou

normálních tenisek pro dospělé. Ráda si také

prohlížela batolata, která seděla na klíně svým

rodičům při cestě šalinou a bystře pozorovala

okolí, tváře buclaté tak, že by je do nich chtěla

okamžitě štípnout.

„Kristepane, to bych se radši zabil,“ pronesl

jednou Mirek, když během sobotního listopadového odpoledne míjeli mladou rodinku, která

vyvedla své dvě mrzuté děti na Špilberk pouštět

draka.

Děti střídavě řvaly a  jejich rodiče z  toho

byli otrávení jako švábi. Asi třicetiletý muž

s  tmavými kruhy pod očima byl shrbený jako

žebrák. Jeho manželka měla špatně nabarvené

vlasy a nemoderní bundu s mnoha zipy. „Prosím, slib mi, že po mně nebudeš nic takovýho

v  nejbližší době chtít,“ bručel Mirek a  Sandra

mu to slíbila.

Když nechce on, tak ona nechce taky, a navíc ještě nemá chuť zničit si postavu.

V šatnách veřejného bazénu na Kraví hoře,

kam chodívala každou neděli, moc dobře odpozorovala, co může na člověku mateřství napáchat.

Dokud nebudou s  Mirkem zabezpečení

a nebudou mít dost peněz na plastického chirurga, soukromého trenéra a nutriční terapeutku, žádné dítě rozhodně nechce.

…

Mirek se šourá do kuchyně, celý rozespalý,

zívá. Se vstáváním měl odjakživa problémy.

Naskytne se mu zvláštní pohled — na stole je

naaranžovaný talíř s pečlivě srovnanými plátky

avokáda a  volským okem s  připálenými okraji. Na povrchu avokáda jsou rozházené nějaké

bylinky, jako kdyby kolem stolu někdo projel

sekačkou na trávu.

„No dobře,“ říká Mirek. Má pro Sandřiny

instagramové chvilky pochopení, i když by teď

zrovna ze všeho nejraději vyplňoval na Facebooku kvíz, jaký je typ zeleniny, nebo se koukal na fotky z dovolené nějaké opálené tenistky. Když můžou prorazit ostatní, proč ne San?

Rozhodně na to má.

Sandra si sedá na židli, na sobě jenom

župan a tlusté ponožky. Na klín si položí talířek s vejcem a avokádem.

Zatáhne břicho a  vypne prsa. Dbá na to,

aby byl pořádně vidět žlábek.

„Hlavně mě neber odspodu, ať nemám dvě

brady.“

Mirek udělá několik snímků.

„Uka!“

Sandra se sápe po telefonu, až jí z  talíře

sklouzne vajíčko a rozpleskne se na podlaze.

„Kurva!“

Jedna z  fotek je celkem dobrá, a  tak vybere správný filtr a  zveřejní ji na Instagramu

s patnácti různými hashtagy. Fotka se líbí osmi

lidem. Srdíčka naskakují líně jako ve zpomaleném filmu. Přidá ještě několik dalších hashtagů, například starý dobrý #mood.

Za hodinu přibudou jen dva lajky.

Čekala mnohem víc. Jsou snad ti lidi slepí? Miliardy dalších fotek, které ukazují totéž,

mají stovky, i tisíce lajků. Tak proč ne ona?

…

Bílá kožešina na dřevěné podlaze. Vpravo od

hořícího krbu leží úhledně vyrovnaná březová

polena, francouzským oknem do zahrady je

…

8