Heroine
a u sousedů klapnou dveře — pan Broghány
se vrací z hospody. Jeho manželka chvíli cosi
huláká, několikrát bouchnou dveře, a pak už
nastane ticho a konečně celý dům spí.
Mirek děti nechce. Tedy chce, ale až po třicítce. Ať si trochu užijou. Mít děti před třicítkou
mu připadalo šílené. Sandra s ním naoko souhlasila, ale někdy se přece jen trochu zasnila, jaké by to bylo kolébat v náručí miminko
a oblékat mu miniaturní dupačky a roztomilé
značkové botičky, které jsou zmenšeninou
normálních tenisek pro dospělé. Ráda si také
prohlížela batolata, která seděla na klíně svým
rodičům při cestě šalinou a bystře pozorovala
okolí, tváře buclaté tak, že by je do nich chtěla
okamžitě štípnout.
„Kristepane, to bych se radši zabil,“ pronesl
jednou Mirek, když během sobotního listopadového odpoledne míjeli mladou rodinku, která
vyvedla své dvě mrzuté děti na Špilberk pouštět
draka.
Děti střídavě řvaly a jejich rodiče z toho
byli otrávení jako švábi. Asi třicetiletý muž
s tmavými kruhy pod očima byl shrbený jako
žebrák. Jeho manželka měla špatně nabarvené
vlasy a nemoderní bundu s mnoha zipy. „Prosím, slib mi, že po mně nebudeš nic takovýho
v nejbližší době chtít,“ bručel Mirek a Sandra
mu to slíbila.
Když nechce on, tak ona nechce taky, a navíc ještě nemá chuť zničit si postavu.
V šatnách veřejného bazénu na Kraví hoře,
kam chodívala každou neděli, moc dobře odpozorovala, co může na člověku mateřství napáchat.
Dokud nebudou s Mirkem zabezpečení
a nebudou mít dost peněz na plastického chirurga, soukromého trenéra a nutriční terapeutku, žádné dítě rozhodně nechce.
…
Mirek se šourá do kuchyně, celý rozespalý,
zívá. Se vstáváním měl odjakživa problémy.
Naskytne se mu zvláštní pohled — na stole je
naaranžovaný talíř s pečlivě srovnanými plátky
avokáda a volským okem s připálenými okraji. Na povrchu avokáda jsou rozházené nějaké
bylinky, jako kdyby kolem stolu někdo projel
sekačkou na trávu.
„No dobře,“ říká Mirek. Má pro Sandřiny
instagramové chvilky pochopení, i když by teď
zrovna ze všeho nejraději vyplňoval na Facebooku kvíz, jaký je typ zeleniny, nebo se koukal na fotky z dovolené nějaké opálené tenistky. Když můžou prorazit ostatní, proč ne San?
Rozhodně na to má.
Sandra si sedá na židli, na sobě jenom
župan a tlusté ponožky. Na klín si položí talířek s vejcem a avokádem.
Zatáhne břicho a vypne prsa. Dbá na to,
aby byl pořádně vidět žlábek.
„Hlavně mě neber odspodu, ať nemám dvě
brady.“
Mirek udělá několik snímků.
„Uka!“
Sandra se sápe po telefonu, až jí z talíře
sklouzne vajíčko a rozpleskne se na podlaze.
„Kurva!“
Jedna z fotek je celkem dobrá, a tak vybere správný filtr a zveřejní ji na Instagramu
s patnácti různými hashtagy. Fotka se líbí osmi
lidem. Srdíčka naskakují líně jako ve zpomaleném filmu. Přidá ještě několik dalších hashtagů, například starý dobrý #mood.
Za hodinu přibudou jen dva lajky.
Čekala mnohem víc. Jsou snad ti lidi slepí? Miliardy dalších fotek, které ukazují totéž,
mají stovky, i tisíce lajků. Tak proč ne ona?
…
Bílá kožešina na dřevěné podlaze. Vpravo od
hořícího krbu leží úhledně vyrovnaná březová
polena, francouzským oknem do zahrady je
…
8