Heroine

socioekonomickým vlivům a objevuje

se spousta trendů, které vlastně nejsou

trendem, ale změnou z nutnosti. Britský deník The Guardian nedávno publikoval rozhovor s nizozemskou módní

teoretičkou a coolhunterkou Lidewij

Edelkoort, která už pětačtyřicet let

úspěšně předpovídá trendy a preference zákazníků pro přední módní

domy. V oboru se na rozdíl od Abloha

pohybuje o desítky let déle a k módě

přistupuje z úplně jiných pozic, ale jejich předpovědi vývoje následující dekády se v podstatě shodují. Edelkoort

předpovídá ústup od masivního konzumu a přechod k důrazu na kvalitu

a udržitelnost oblečení, přírodní materiály i odstíny, a především funkční,

pracovní „non-fashion“, u které důraz

na účelnost a praktičnost převažuje

nad stylem.

Streetwear, techwear a další styly

odvozené ze sportovního či outdoorového oblečení nemůžou úplně vyjít

z módy zkrátka proto, že – podobně

jako džíny, kecky a parky – postupně

přestaly být „módou“ a staly se bezpříznakovým, základním kusem šatníku,

který už jde jen těžko označit za projev

trendu. A tuší to ostatně i zmiňovaný

Abloh, v jehož podzimní pánské kolekci

Louis Vuitton navzdory všem vzletným

prohlášením o smrti streetwearu stejně

mezi kravatami a kabáty nechyběla ikonická mikina s kapucí.

Zastavený čas

Pokud máme odhalit příčiny toho, proč

celý koncept módních trendů přestává dávat smysl, je dobré vrátit se k samotným základním mechanismům

módy jako společenského fenoménu.

Ta totiž tradičně sloužila jako prostředek odlišení a asimilace. Jednoduše

řečeno, ti úspěšní a výjimeční se chtějí odlišit a přizpůsobí tomu svůj módní

styl. Ti méně úspěšní, co aspirují na

jejich postavení, postupem času módu

elit převezmou, a ty zas musí hledat

výjimečnost jinde. Do schématu pak

vstupují i vlivy subkultur, i starý dobrý

kapitalismus. Značky chtějí prodat co

nejvíc zboží, a tak se snaží vytvořit žádaný artikl i z věcí, které letí u širokých

vrstev. Subkulturám se zas ve 20. století

podařilo zaběhlý módní stroj efektivně zadrhnout tím, že vytvořily opačný

proud stylové inspirace a ze života lidí

na společenském okraji udělaly cool

záležitost.

Silným motorem pohánějícím

výměnu trendů je i nostalgie. Britský

hudební publicista Simon Reynolds ve

své knize Retromania před téměř deseti lety popsal, jak v populární kultuře už

od šedesátých let stále častěji přicházejí retro vlny, které znovu recyklují staré

motivy, vytlačují inovaci a nové nápady

a sentimentálně se ohlížejí za minulostí

často starou jen pár let. Tento proces se

odráží i v módě, a jakkoliv můžeme kritizovat zmiňovaný odklon od kreativity

a snahy o vytváření nových věcí, faktem

zůstává, že střídání retro vln udržovalo

v chodu zažitý proces vzestupu a pádu

módních trendů velmi efektivně.

Jak jsme se ale dostali do současného stavu, kdy sledujeme vzájemné

soužití módních vln a trendů, které by

se dřív praly o místo na slunci? Sám

Reynolds svůj náhled na věc nedávno

zrevidoval a v kulturní bilanci uplynulé

dekády popsal, jak neustálá a všudypřítomná dostupnost všech kulturních artefaktů v internetových archivech vede

B U D O U C N O S T J E R E A L I TA

Když spisovatel William Gibson v roce 2010 v románu Zero

History své postavy oblékal do triček pleťové barvy s obrázky deformovaných obličejů, které měly zmást automatické

rozeznávací systémy policejních kamer, působilo to jako

nereálná fantazie. Krátce nato se ale objevily reálné inovace jako křivolaký protisledovací make-up nebo maska vytvořená z fotky vlastního obličeje. Bezpečnostní analytička

Kate Rose nedávno vytvořila vlastní módní kolekci Adversarial Fashion se šaty a tričky pokrytými vzorci dopravních

značek matoucími kamerové systémy.

k rozpuštění plynoucího popkulturního

času a logiky trendů. Všechny inspirační vlivy existují stále a vedle sebe a proces jejich střídání postupně zrychlil až

k sebezničení. Pokud se chcete nadchnout pro (staro)novou subkulturu či

trend, stačí k tomu pár kliků myší a jeden internetový nákup. Logika módy

jako snahy o odlišení či připodobnění

najednou ztrácí smysl.

Dekáda anti-módy

Názory vlivných návrhářů, odhady

trendsetterů i analýzy společenských

faktorů dohromady dávají celkem plastický obrázek toho, jak bude móda příští

dekády vypadat. Kyvadlo trendů hnané

tlakem na inovaci a spotřebu se pohybovat nepřestane, takže po desetiletí, kdy

streetwear vystoupal až do nejvyšších

pater módy, se dá očekávat touha po

oblecích, romantických šatech a špetce

zdobné dekadence. Tradiční protichůdné proudy vlivu a inspirace z prostředí

elit a subkultur se nicméně rozplynou

a móda už nebude sloužit jako jednoznačný projev společenské aspirace.

Móda nebude tvořena tím, co

nosíme, ale jak to nosíme. Snadná dostupnost nekonečného archivu globální popkultury, která ze své podstaty

brání objevování nových retro trendů,

smaže hranice toho, co zrovna „letí“,

a klíčem se stane individualita, osobitost a originální reinterpretace. V době

čím dál hmatatelnější klimatické krize

se promění i vztah módy a udržitelnosti: důraz na ekologickou šetrnost a citlivost přestane být trendem, ale stane se

prostou nutností, způsobenou realitou

současného světa. #