ROZHOVOR

Kateřina Geislerová se módnímu návrhářství

věnuje 16 let. Studovala a začínala v Paříži,

kam se za svými klientkami neustále vrací, ale

doma je už opět v Praze.

Velké módní domy a značky nás zahrnují mezisezonními kolekcemi, klimatické změny stírají

rozdíly mezi ročními obdobími. Pracuješ ještě

na principu letních a zimních kolekcí?

Je pravda, že dnes dvakrát do roka nechystám kolekci, kterou bych pak představila na přehlídce. Spíš se snažím pracovat

průběžně a  svým zákaznicím představuji

svoji práci prostřednictvím fotokampaně.

Modely vytvářím celý rok a vedle konfekce se věnuji i  tvorbě takzvaných unikátů

– jsou to originální modely, které dělám

z už hotových kousků z pánského šatníku.

Pracuji s nimi jako sochař – měním jejich

tvar na krejčovské panně, vymýšlím nové

detaily a  přizpůsobuji je ženské  siluetě.

Je to ta nejkreativnější a  nejsvobodnější

práce. A  některé detaily z  ní potom použiji pro svou konfekční řadu. Vedle toho

vytvářím také večerní nebo svatební šaty

na zakázku.

TEXT

MAREK CPIN

FOTO

ARCHIV NÁVRHÁŘKY

Studovala jsi návrhářství v Paříži a otevřela jsi

tam i svůj první butik. Jak tě ovlivnila?

Prožila jsem v  Paříži nádherné a  nabité

roky. A  taky velmi náročné. Plně jsem se

věnovala práci, všechny koníčky a  volný

čas šly stranou. Ale hrozně mě to bavilo,

byl to každodenní adrenalin. Vystudovat

návrhářství se možná dá za pár let, ale na

to, abyste v  oboru excelovali, potřebujete mnohem delší dobu. Já se chtěla naučit všechno perfektně, hlavně dokonale

ovládnout krejčovské řemeslo i střihy. Založila jsem značku, vybudovala si klientelu, ale pořád jsem se musela a chtěla učit.

To by ostatně člověk měl dělat pořád, a tak jsem se před třemi lety například

87

rozhodla zkusit navrhovat svetry. Poptala

jsem malé italské pletařské firmy, které

byly ochotné přijmout moji malosériovou

zakázku, a propadla kouzlu kašmíru a rukodělné pletařské práci. Učím se kreslit

vzory a jsem nesmírně ráda, že moje svetry mají úspěch. A  teď jsem se rozhodla

vytvořit vlastní řadu triček s potisky. Aby

byla pro různé příležitosti, originální, ale

přitom nehlásala filozofii celého života.

Snažím se každý rok si v  práci najít něco

nového, objevit něco, co ještě neznám

a neumím.

Proč jsi z Paříže odešla?

Hlavní příčinou byla ekonomická krize

v  roce 2008, lidé se začali bát a  všude

začala panovat až nevrlá atmosféra. V  té

době jsem si také uvědomila obrovskou

sílu médií, která vyvolávala v  lidech paniku. Do toho se přidaly teroristické útoky a  z  Paříže se stala metropole strachu.

Nebylo to už to město, ve kterém mi bylo

dobře. Zavřela jsem butik, ale do Paříže se

pořád vracím zhruba každý druhý měsíc

do svého showroomu. Ukázalo se, že mi

francouzské klientky chtějí zůstat věrné

a že mají o moje oblečení stále zájem. Což

mi v  Paříži, kde je přes tisíce designérů,

přijde jako malý zázrak. 

V Praze se ti žije a pracuje lépe?

Rozhodně. Kvalita života – aspoň tedy

toho mého – se velmi zlepšila. Pracuji

mnohem méně, a  přesto zvládám stejný nápor svého povolání. A  v  Praze najednou dokážu dělat i  ty obyčejné věci,

jako jít například jen tak na procházku,