jestli by tetování na Sandře nepůsobilo příliš

vulgárně. Kdysi bylo moderní nechat si těsně

nad zadek vytetovat ornamenty, ale ta doba už

minula a  teď se ženám, které tomuto trendu

v devadesátých letech podlehly, lidé vysmívají,

že mají „kování nad krbem“.

…

Přála si, aby se některé okamžiky daly nějak vypálit do paměti – měly by zůstat tak živé, jako

kdyby se staly třeba před hodinou. Ve chvílích,

kdy byla šťastná, se snažila vnímat všechno co

nejintenzivněji a  připomínala svému mozku,

aby si všechny ty vůně a pocity udržel.

Jako tenkrát, když spolu jeli jeho otřískanou oktávkou (později ji musel za jedenáct

tisíc prodat kvůli splátkám za půjčku, kterou

potřebovali na LCD televizi) na Vranovskou

přehradu. Koupila na cestu dvě kila třešní. Během cesty je chroupali a pecky cvrnkali z okna.

Pár z nich ulpělo na okně řidičům za nimi, takže je občas někdo předjel a hrozil jim pěstí.

Jeden postarší pán se dokonce vyklonil

z okna a řval: „Co děláš, ty čuráku!?“

Smáli se, až je bolelo břicho.

Byli někdy v  životě šťastnější, než když

cvrnkali pecky z  okna a  smáli se lidem, kteří

mají špatnou náladu? A  proč je to opustilo?

Proč jim teď připadá, že jim něco důležitého

uniká a  momenty, které jsou teď, nejsou to

pravé?

Z  minulosti se nedá žít neustále. A  když

je přítomnost bezútěšná, nezbývá než se těšit

na další dny. #

Iva Hadj Moussa. Vystudovala psychologii na

Ma­ arykově univerzitě v Brně, krátce pracovala

s

v psychologické poradně v Bruntálu a potom

v brněnském Centru dopravního výzkumu. Nyní

žije v Praze a živí se reklamní textařinou. Je

vdaná za Čecha s alžírskou krví a má syna. Novela Šalina do stanice touha (ukázka redakčně

krácena) právě vychází v nakladatelství Host.

9

UKÁZKA Z ROMÁNU

vidět na obrovskou hromadu sněhu. Lucerny

v okně do místnosti vrhají mihotavý stín.

Na kožešině sedí v  tureckém sedu štíhlá, opálená kráska. Na ramena jí padají prameny černých vlasů. Usmívá se leskle růžovými plnými rty a  do objektivu hledí skrze

nalepovací řasy. Jsou tak husté a  dlouhé, že

fotografa musí vidět svrchu a  zespodu černě orámovaného. Bílý svetr se jí téměř svezl z  hebkých ramen. V  ruce drží šálek kávy,

jejž objímá dlouhými prsty ozdobenými

dlouhými, jasně červenými nehty. Fotka je

shrnuta do slov #mood #wintervibes #cosy

#wintergoddess.

„Piča jedna,“ uleví si Sandra, když večer

leží s Mirkem v posteli a každý si prohlíží svůj

telefon.

„Ale no tak, lásko, přece se nebudeš rozčilovat.“

„Je hnusná, blbá a umělá, a má pět tisíc lajků. Já bych ty umělý kozy fakt zakázala. Je to

podvod na sledující.“

Mirek ji něžně pohladí po hraně obličeje,

ale Sandru to neuklidní.

„Jednou do roka našetří na pronájem luxusnější chaty a už si myslí, že je důležitá.“

Mirek si povzdychne. Dobře ví, jak moc

Sandru trápí, že také není instagramovou celebritou. Přitom by na to měla. Je krásná a zajímavá. Nemá zapotřebí nechat si upravit rty

nebo prsa, protože ta její jsou krásná dost. Jen

najít ty správné kulisy. Téma. Jenže Instagram

už je rozebraný — cvičitelky fitness, veganky,

kuchařky a  cukrářky, cestovatelky po Tichomoří, matky, tlustoprdky, které dělají ze své

nadváhy přednost – každá skulina zajímavého

života už je zabraná. A  sekci tetovaných glamour dívek jí Mirek zakázal, protože si nepřál,

aby ji někdo „očumoval“, a  taky si nebyl jistý,