bezmocně a frustrovaně. Dotek konečnosti a blízkost
smrti v nás vyvolá obranné mechanismy, ze kterých
se nejčastěji vyskytuje popření, racionalizace, únik či
projekce. V praxi to vypadá tak, že jeden den se ráno
nemocný sesype v pláči, večer řve
bezmocně a frustrovaně. Dotek konečnosti a blízkost
smrti v nás vyvolá obranné mechanismy, ze kterých
se nejčastěji vyskytuje popření, racionalizace, únik či
projekce. V praxi to vypadá tak, že jeden den se ráno
nemocný sesype v pláči, večer řve